Z Polska se dováží pančovaná nafta

Tuzemským trhem čerpacích stanic se šíří nová vlna daňových podvodů. Hitem podvodníků se v minulých měsících stal prodej pančované nafty dovezené z Polska. Stát přichází v tomto případě o část spotřební daně i DPH. Podle zjištění celní správy se jen za tři poslední měsíce mohlo k tuzemským čerpacím stanicím dostat možná víc než deset milionů litrů ošizené nafty. Podvody ale trvají mnohem déle.

„Máme podezření na několik polských firem, které v blízkosti hranic s Českou republikou nakupují naftu v režimu podmíněného osvobození od daně a chemickou cestou z ní vytvářejí mazací oleje. Ty se pak dovážejí zpět k nám,“ uvedla včera při odborné konferenci Petrol Summit v Praze šéfka odboru spotřebních daní na Celní správě Jitka Danielová.

Podvodníci využívají skutečnosti, že mazací olej, pokud není určen k pohonu motorů nebo vytápění, nepodléhá daňové povinnosti. V případě pančování u čerpacích stanic po celém Česku ale olej končí, nejčastěji smíchaný s klasickou naftou. Na jediném litru mazacího oleje, prodaného u pump jako nafta, ušetří podvodníci necelých 11 korun spotřební daně a k tomu ještě kolem pěti korun DPH.

O závažnosti případu svědčí i to, že o něm už jednali ředitelé celních správ Česka, Slovenska, Polska a Maďarska. Odhaduje se, že pančování v Polsku způsobilo loni zhruba čtyřmiliardovou (přepočteno na Kč) daňovou ztrátu ve jmenovaných zemích. „Neumíme ale rozlišit přesně, jaká část z toho je ztrátou přímo v České republice a jaká část takto ošizených daní připadá na okolní státy. Tohle nezdaněné palivo migruje velmi často přes hranice,“ říká Danielová.

Jakkoliv je mazací olej svým složením a vlastnostmi podobný naftě, může jeho natankování podle manažera kvality ze společnosti Benzina a experta České asociace petrolejářského průmyslu Václava Louly v některých případech způsobit i vážné poškození motoru. „Pokud se podaří odhalit konkrétní viníky, budeme žádat jejich přísné potrestání,“ reaguje Loula.

Větší výskyt nekvalitních paliv v Česku už potvrzují i výsledky kontrol Českou obchodní inspekcí. Zatímco od ledna do srpna evidují inspektoři podíl zjištěných nekvalitních paliv – převážně u nafty – v průměru kolem čtyř procent z celkového počtu vyhodnocovaných vzorků, v září tento podíl vzrostl už na sedm procent.

Podle mluvčí ČOI Miloslavy Fléglové se letos inspektoři zaměří na kontroly víc než dosud. Počet odebíraných a vyhodnocovaných vzorků vzroste z loňských 1800 na letošních 2200. Jenže ani to podle lidí z petrolejářské branže není dostačující. U jedné pumpy odebírá ČOI průměrně dva vzorky. V Česku přitom funguje 6,5 tisíce veřejných a neveřejných pump. V průměru tak vychází kontrola na jednu pumpu jednou za pět až šest let. „Neřídíme se jen plánem kontrol, ale reagujeme i na základě podnětů spotřebitelů, takže lze kontroly cíleně zaměřit na podezřelé prodejce.“ říká Fléglová.

Problém pančování ale není jen problém neplacených daní a rizika poškození motoru. Pumpy, které pančované nebo jinak daňově ošizené palivo nakupují, ho musejí co nejrychleji, a tedy i co nejlaciněji prodat, aby snížily riziko odhalení případnou kontrolou ČOI.

„Takovým dumpingovým cenám, leckde o dvě až tři koruny nižším oproti řádným prodejcům, se těžko konkuruje. Pro některé pumpy může být odliv zákazníků k pochybným prodejcům ekonomickou smrtí,“ komentuje situaci šéf Společenství čerpacích stanic v ČR Ivan Indráček.